Leonardo da Vinci
10. února 2008 v 21:09 | Claire
|
Dějepis
Leonardo da Vinci

- všestranný renesanční umělec
- malíř, sochař, vynálezce...
- činný zejména v Římě
- Díla: Mona Lisa, Dáma s Hranostajem, Poslední večeře Páně...
Renesance
10. února 2008 v 21:03 | Claire
|
Dějepis
Renesance
Vznik: V severní Itálii, koncem 13.století
Rozšíření: Do celé Itálie ve 14.století, a odtud do celé Evropy
Největší rozmach: 16.století
Typické rysy:
- Důraz na člověka, jeho proporce
- Obrací se zpět k Antice a náboženským motivům
- Důležité okamžiky jsou znázorňovány v kresbách a malbách
Malířství
- Perspektiva
- Přírodní motivy, stavy duše a emocí
Sochařství
- antické a náboženské motiva
Stavitelství
- zámky s arkádami a lodžiemi
Nostradámovi vzkazy
10. ledna 2008 v 16:54 | Claire
|
Zvěrokruh
1.letter
Děti zaplatí za zločiny svých rodičů.
2.letter
Starce dcera netušená, na tajemství světlo vrhne.
3.letter
Konec roku, sedmého měsíce dozná velkého krveprolití.
4.letter
Pár kroků od tisíciletí, kdy mrtví vyjdou ze svých hrobů.
5.letter
Venuší již bělostný Neptun skrývá, udeří Mars větví přetěžkou.
6.letter
Pozdě je monarcha již kající, že vydal smrti protivníka.
7.letter
Stařec vetchý u velké řeky, zaživa zahrabán ač nevinen.
8.letter
Sestry bratr neskutečné podoby smísí, versus zamení.
Životopis
1. ledna 2008 v 16:49 | Claire
|
Francis Huster
Francis Huster
Datum narození: 8.12.1947
Místo narození: Neuilly u Paříže, Francie
Znamení: Střelec
Místo narození: Neuilly u Paříže, Francie
Znamení: Střelec
Po studiu na pařížském Lyceu Carnot navštěvoval herecké kurzy Françoise Florenta, další hereckou průpravu absolvoval v Centre de la rue Blanche a u Reného Simona na Státní konzervatoři dramatického umění, kterou ukončil se třemi prvními cenami v oborech klasické i moderní komedie a zahraničního divadla. 1971 nastoupil jako stipendista do angažmá v divadle Comédie Française (řádným členem se stal teprve 1977), na jehož jevišti se představil v Rostandově Cyranovi de Bergerac, v Shakespearově Hamletovi, v Molièrových komediích Měšťák šlechticem, Don Juan, Lakomec a Versailleská improvizace, v hrách Stefana Zweiga Volpone, Alfreda de Musseta Lorenzaccio a Pierra Corneillea Cid.
V roce 1981 opustil tuto první francouzskou scénu, aby se plně věnoval hereckým aktivitám v TV a zejména ve filmu, kde se začal objevovat už od poč. 70. let. Před kamerou debutoval titulní rolí mladého pátera Serge Moureta ve volné adaptaci románu Émila Zolly Hřích abbého Moureta (r. G. Franju). Hned svými dalšími film. party naznačil, že jeho naturelu a tělesnému vzhledu velmi dobře odpovídají postavy romantických hrdinů, jejichž oduševnělost se sváří s jakýmsi rysem běsovství a cynismu: francouzský fotograf Francis Leroy, který hledá se svou ženou fotografkou (Geneviève Bujoldová) uplatnění na Divokém západě, v melodramatickém antiwesternu Jiný muž, jiná šance (r. C. Lelouch).
Také si zahrál jako vesnický mládenec Colinot Košilatý, hledající ve světě svoji unesenou snoubenku (Ottavia Piccolová), v historické milostné komedii z 15. století Příběhy velmi dobrého a veselého Colinota Košilatého (r. N. Companeezová); poručík a posléze známý herec Francis Roman, k němuž citově vzplane aristokratická dívka (Evelyn Bouixová), v životopisném snímku o milostném vztahu zpěvačky Edith Piafové a boxera Marcela Cerdana Edith a Marcel (r. C. Lelouch); démonický režisér Lucas Kiesling, který k sobě připoutá mladou fotomodelku (Valérie Kapriská), v kontroverzním filmu Veřejná žena (r. A. Zulawski).
Ačkoliv se nikdy nevěnoval zpěvu, překvapil pěveckým výkonem, jaký podal v úloze zpěváka, kytaristy, textaře a skladatele Orfea, o jehož velké tragické lásce k japonské manželce (Keito Itová) pojednává filmová variace antického mýtu o Orfeovi Parking (r. J. Demy). Mnohé postavy, jež ztvárnil na divadle, vytvořil také v mnoha TV inscenacích (Marianniny rozmary, Lakomec, Lorenzaccio, Lásky Jakuba Fatalisty). 1986 natočil autorský film Ukradli Charlieho Spencera, v němž zároveň ztělesnil ústřední postavu bankovního úředníčka, oddávajícího se filmovým snům. V roce 2004 stvárnil roli Antoinea Kellera v krimiseriálu Zvěrokruh po tomto úspěšném krimiseriálu následovala jeho druhá a třetí série.
V roce 1981 opustil tuto první francouzskou scénu, aby se plně věnoval hereckým aktivitám v TV a zejména ve filmu, kde se začal objevovat už od poč. 70. let. Před kamerou debutoval titulní rolí mladého pátera Serge Moureta ve volné adaptaci románu Émila Zolly Hřích abbého Moureta (r. G. Franju). Hned svými dalšími film. party naznačil, že jeho naturelu a tělesnému vzhledu velmi dobře odpovídají postavy romantických hrdinů, jejichž oduševnělost se sváří s jakýmsi rysem běsovství a cynismu: francouzský fotograf Francis Leroy, který hledá se svou ženou fotografkou (Geneviève Bujoldová) uplatnění na Divokém západě, v melodramatickém antiwesternu Jiný muž, jiná šance (r. C. Lelouch).
Také si zahrál jako vesnický mládenec Colinot Košilatý, hledající ve světě svoji unesenou snoubenku (Ottavia Piccolová), v historické milostné komedii z 15. století Příběhy velmi dobrého a veselého Colinota Košilatého (r. N. Companeezová); poručík a posléze známý herec Francis Roman, k němuž citově vzplane aristokratická dívka (Evelyn Bouixová), v životopisném snímku o milostném vztahu zpěvačky Edith Piafové a boxera Marcela Cerdana Edith a Marcel (r. C. Lelouch); démonický režisér Lucas Kiesling, který k sobě připoutá mladou fotomodelku (Valérie Kapriská), v kontroverzním filmu Veřejná žena (r. A. Zulawski).
Ačkoliv se nikdy nevěnoval zpěvu, překvapil pěveckým výkonem, jaký podal v úloze zpěváka, kytaristy, textaře a skladatele Orfea, o jehož velké tragické lásce k japonské manželce (Keito Itová) pojednává filmová variace antického mýtu o Orfeovi Parking (r. J. Demy). Mnohé postavy, jež ztvárnil na divadle, vytvořil také v mnoha TV inscenacích (Marianniny rozmary, Lakomec, Lorenzaccio, Lásky Jakuba Fatalisty). 1986 natočil autorský film Ukradli Charlieho Spencera, v němž zároveň ztělesnil ústřední postavu bankovního úředníčka, oddávajícího se filmovým snům. V roce 2004 stvárnil roli Antoinea Kellera v krimiseriálu Zvěrokruh po tomto úspěšném krimiseriálu následovala jeho druhá a třetí série.
Gabriel Saint-André
23. prosince 2007 v 14:58 | Claire
|
Zvěrokruh
Gabriel Saint-André

Herec: Michel Duchaussoy
Český dabér: Josef Vinklář
Gabriel je zámožným podnikatelem a majitelem rozsáhlé bankovní a hotelové sítě, tedy muž mnoha tváří a tajemství.
Každá rodina má svá tajemství, ale ta jeho víc než je zdrávo, a proto se stává cílem vydírání neznámého vraha. Když dostává první vyděračský dopis je rozhořčen, ale nezbívá mu nic jiného, než na dopis ihned reagovat, dřív než bude pozdě. A tajemství, které tolik let bedlivě střežil vyzrazeno.
Patrick Bosso
28. listopadu 2007 v 14:15 | Claire
|
Životopisy
Patrick Bosso

Datum narození: 12.9. 1962
Místo narození: Francie, Marseille
Povolání: Herec, bavič
Ludvík XIV
21. listopadu 2007 v 18:27 | Claire
|
Dějepis
LUDVÍK XIV.
Narodil se r. 1638, korunován na francouzského krále byl již v roce 1643, tedy v jeho šesti letech.Vládu zastávala jeho matka a ministr kardinál Mazarin.V té době se šlechta postavila proti trůnu a jeho danˇové politice. Tomuto hnutí odporu se říkalo fronda.Osobně se vlády Ludvík ujal ve 23 letech.
Vládl jako absolutistický panovník, to znamená, že o všem rozhodoval sám.Nechával si říkat král Slunce, jeho dvůr byl střediskem největších spisovatelů, hudebníků i výtvarníků své doby.Ludvík o sobě řekl známý výrok- "Stát jsem já".Roku 1649 přestěhoval dvůr do paláce ve Versailles, je to nádherný palác poblíž Paříže.Versailles byl a stále je ,(nyní je zpřístupněn veřejnosti)plný skvostu, stříkajících fontán a keřů sestříhaných do různých tvarů-důkazem této nádhery byl fakt, že provoz paláce stál panovníka 1/10 státního majetku.Ministrem financí jmenoval francouzského státníka Jeana Colberta, za jehož vlády vzkvétal obchod i řemesla.
Ludvík se stále obával habsburského obklíčení.Usiloval jednak o zabezpečení zemí, které by mohly zacelit mezery ve francouzských hranicích (ve válkach svedených v letech 1667-68 a 1772-78, jimiž získal Španělské Nizozemí a Franche-Comté)a jednak o vytvoření "železné hranice", hradby pevností, jejichž nejhustší řada stála na severu a východě, aby mohla zabránit vniknout do nitra království, jak se to v minulosti podařilo Angličanům a Habsburkům.Úspěch mu zřejmě dodal velké troufalství, nebotˇ r. 1700 přijal vůli bezdětného španělského Habsburka Karla II., který odkázal Ludvíkovu vnuku Filipovi celé španělské imperium-Španělsko, Latinskou Ameriku, jižní Nizozemí a polovinu Itálie-přestože věděl, že když se ocitne tolik území najednou v rukou dynastie Bourbonů vyvolá to celoevropskou válku.Po určitých francouzských vítězstvích (1702-03) následovala série zdrcujících porážek (1704-09).Pak se projevil význam "železné hranice", která přiměla vyčerpané protivníky Francie strany k uzavření komromisní dohody v Utrechtu(1713) a Rastattu (1714).Filip si na jejich základě udržel Španělsko a Latinskou Ameriku, zatímco Savojsko a Británie se podělili o ostatní oblasti.
Ludvík tedy uhájil celistvost francouzských hranic a jednou provždy skoncoval s hrozbou habsburského obklíčení.Válkami, které vedl však zemi značně ochudil a svým následníkům připravil dědictví finančních potíží a vnitřní nespokojenosti, která ohromila jejich moc.Ludvík zemřel roku 1715, po 72 letech vlády.
Narodil se r. 1638, korunován na francouzského krále byl již v roce 1643, tedy v jeho šesti letech.Vládu zastávala jeho matka a ministr kardinál Mazarin.V té době se šlechta postavila proti trůnu a jeho danˇové politice. Tomuto hnutí odporu se říkalo fronda.Osobně se vlády Ludvík ujal ve 23 letech.
Vládl jako absolutistický panovník, to znamená, že o všem rozhodoval sám.Nechával si říkat král Slunce, jeho dvůr byl střediskem největších spisovatelů, hudebníků i výtvarníků své doby.Ludvík o sobě řekl známý výrok- "Stát jsem já".Roku 1649 přestěhoval dvůr do paláce ve Versailles, je to nádherný palác poblíž Paříže.Versailles byl a stále je ,(nyní je zpřístupněn veřejnosti)plný skvostu, stříkajících fontán a keřů sestříhaných do různých tvarů-důkazem této nádhery byl fakt, že provoz paláce stál panovníka 1/10 státního majetku.Ministrem financí jmenoval francouzského státníka Jeana Colberta, za jehož vlády vzkvétal obchod i řemesla.
Ludvík se stále obával habsburského obklíčení.Usiloval jednak o zabezpečení zemí, které by mohly zacelit mezery ve francouzských hranicích (ve válkach svedených v letech 1667-68 a 1772-78, jimiž získal Španělské Nizozemí a Franche-Comté)a jednak o vytvoření "železné hranice", hradby pevností, jejichž nejhustší řada stála na severu a východě, aby mohla zabránit vniknout do nitra království, jak se to v minulosti podařilo Angličanům a Habsburkům.Úspěch mu zřejmě dodal velké troufalství, nebotˇ r. 1700 přijal vůli bezdětného španělského Habsburka Karla II., který odkázal Ludvíkovu vnuku Filipovi celé španělské imperium-Španělsko, Latinskou Ameriku, jižní Nizozemí a polovinu Itálie-přestože věděl, že když se ocitne tolik území najednou v rukou dynastie Bourbonů vyvolá to celoevropskou válku.Po určitých francouzských vítězstvích (1702-03) následovala série zdrcujících porážek (1704-09).Pak se projevil význam "železné hranice", která přiměla vyčerpané protivníky Francie strany k uzavření komromisní dohody v Utrechtu(1713) a Rastattu (1714).Filip si na jejich základě udržel Španělsko a Latinskou Ameriku, zatímco Savojsko a Británie se podělili o ostatní oblasti.
Ludvík tedy uhájil celistvost francouzských hranic a jednou provždy skoncoval s hrozbou habsburského obklíčení.Válkami, které vedl však zemi značně ochudil a svým následníkům připravil dědictví finančních potíží a vnitřní nespokojenosti, která ohromila jejich moc.Ludvík zemřel roku 1715, po 72 letech vlády.
Natacha Lindinger
10. listopadu 2007 v 18:53 | Claire
|
Životopisy
Natacha Lindinger

Datum narození: 9.11. 1970
Místo narození: Francie - Paříž
Povolání: Herečka
Romulus a Remus
2. listopadu 2007 v 14:24 | Claire
|
Dějepis
Romulus a Remus
Rod legendárního Aenea vládl ve městě Alba Longa po 15 generací. Tehdy se královské dceři Rhei Silvii narodili dva chlapci- dvojčata Romulus a Remus. Jejich otcem byl podle pověsti samotný bůh války Mars. Z obavy před úklady mocichtivého strýce, který chtěl chlapečky zabít, dala matka oba novorozence do košíku a svěřila je řece.
Vlny zanesly košík ke břehu, kde se nad plačícími dětmi slitovala vlčice a odkojila je svým mlékem. Když chlapci trochu povyrostli, ujal se jich pastýř Faustulus a vychoval je. Tak bratři vyrostli a rozhodli se, že si založí vlastní město. Vyhlédli si příhodné místo, ale pak mezi nimi vznikl spor, po kom z nich se bude město jmenovat. Zprvu zápasili , ale byli oba stejně silní a obratní. Nakonec měla rozhodnout vůle bohů. Ti seslali znamení v podobě letu ptáků.
Římský historik Livius zaznamenal pověst takto: Jako první uviděl kroužit šest supů Remus, který stál na pahorku Aventinum. Vzápětí však Romulus na Palatinu zahlédl supů dvanáct. Podle mínění většiny Romulus zvítězil, město pojmenoval podle sebe Roma a pluhem kolem něj vyoral brázdu, která měla představovat budoucí hradby. Když je Remus se smíchem přeskočil, rozhořčený bratr ho zabil se slovy: " Takto skončí každý, kdo překročí hradby mého města!" A skutečně za dlouhou, více než tisíciletou historii starověkého Říma se nepříteli podařilo překročit hradby jen třikrát.
Vlčice kojící Romuluse a Remuse

